Páni..

9. května 2010 v 21:23 | Nika |  My talk
Teda..máme tady neděli večer a já jsem nic nepřidala..moc se omlouvám..ale budu se snažit, teď toho mám oopravdu moc..moc mě to mrzí, ale budu se vážně snažit..bohužel po chce teď nějak moc lidí, abych s nima šla ven a já to vůbec nestíhám skloubit se školou a tak..mějte se pěkně, zítra nebo někdy příští týden něco přidám..papa Nika
 

Čáo..

5. května 2010 v 22:25 | Nika |  My talk
Ahoj, asi se divíte, že jsem tady teď, ve středu večer, takhle..ale mě to prostě nebaví!! Všechny moje oblíbený skupiny nikdy nejedou do ČR a když sem má konečně přijet Black eyed peas, tak mi to naši nechcou dovolit!! :( Nejradši bych utekla a šla na ten koncert, ale to mi řekněte: Kdo mi zaplatí vstupenku, cestu tam, cestu zpět a další věci kolem toho? Proč ksakru nemůže nějaká dobrá skupina někdy přijet i sem do Brna!! :( Já se na to vážně vykašlu!! Promiňte, že sem píšu takový žvásty, ale mě to prostě štve..:( Tak se mějte aspoň vy dobře a dobrou noc =* Nika

Věřím Ti jako nikomu - 3. díl

2. května 2010 v 21:32 | Nika |  Věřím ti jako nikomu
"Lin, pojď, něco ti ukážu" usmála se na mě Lena. Šla jsem za ní a kluci taky někam zmizeli. "Říkala jsi, že ráda hraješ na kytaru a taky občas zpíváš, ne?" zeptala se. "No, jo" kývla jsem. "Kevin hraje na kytaru a Nick taky. Mají pěknou sbírku kytar, chceš se na ně podívat?" zeptala se. Radostně jsem kývla. "Možná by ti mohl Kev jednu půjčit, aby sis ji vyzkoušela" znovu a znovu jsem kývala. Došli jsme do velké místnosti. Bylo tam piano, kytary, mikrofony, prostě všechno, na co si vzpomenete. Repráky obrovských rozměrů atd. "Kluci tady hrajou často a tak tady mají všechno možné. Ale tohle není ani třetina z toho všeho, co mají doma" řekla Lena a šla ke kytarám. "Holky, už jste tady" otočila jsem se, za mnou stál Kev a v ruce držel kytaru. "Jojo, pospíšili jsme si" mrkla na něho Lena. "Takže, Lin, prý máš ráda kytary. Tady máš, můžeš si ji půjčit. Je dobrá pro začátečníky" usmál se na mě. S radostí jsem si ji vzala. V děcáku jsem vždycky hrála jen na tu obyčejnou, na baskytaru jsem hrála jsem jednou. Ne že by mi to nešlo, ale takhle před profesionálem jsem se celkem styděla. Vzala jsem trsátko. Chvilku jsem přemýšlela co zahraju. Potom jsem se rozhodla pro Don't forget od Demi Lovato. První tóny, celkem čistě, rozzvučeli místnost. Rozhodla jsem se, že si to užiju, protože taková šance se mi třeba už nemusí naskytnout. Zavřela jsem oči a naplno jsem prožívala každou notu. Když jsem dohrála, otevřela jsem oči. Nikdo tam nebyl. Celkem jsem se toho lekla. Položila jsem kytaru na volný stojan a šla jsem směr místnost s gaučem a televizí. "Haló! Je tady někdo!" "…no a pak…" "Pst!" "Leno…?" oslovila jsem ji, když jsem ji viděla usmívat se na celé kolo. "Bylo to tak hrozné, že jste museli odejít…?"zeptala jsem se zděšeně. Super, tak jsem si utrhla snad největší ostudu před světovou skupinou Jonas Brothers. "Šílíš!" vyjekl Kevin. "Byla jsi naprosto úžasná! Nikdy jsem neslyšel tak dobře někoho hrát kromě našeho Nicka! Bylo to tak skvělý, až neuvěřitelný!" "No…já nevím, žádná sláva to nebyla" špitla jsem. "Co meleš! Vždyť to bylo naprosto dokonalý" řekla Lena a objala mě. "Když myslíte…" řekla jsem. "Myslíme?! My to víme, Lin!" vykřikl Kev a taky mě objal. "Chtěli jste něco…?" přišel Joe a hodil po mě otrávenej výraz. "Jo, mohl by sis něco poslechnout?" zeptal se ho Kevin a dal do rádia na stolku malou pásku. A najednou…jsem slyšela sebe. "Super, kdo to hraje? Ty nebo Nick?" zeptal se Joe. "Fakt se zdokonalujete kluci, jste čím dál lepší" poklepal Kevinovi po zádech. "Počkej, ještě jsem ti neřekl všechno. Tohle nehraju já ani Nick. Tohle hraje tady Lin" řekl Kevin a podíval se na Joe. Ten se na mě podíval, ale neřekl ani slovo. Pak se otočil a šel pryč. "Super, tak to je fakt skvělý" řekl a rozhodil rukama. Když vyšel z místnosti, Kevin ke mně přiskočil. "Hele, on je prostě ignorant, vůbec si ho nevšímej" dal mi ruku kolem ramen a usmál se na mě. "No jo, ale proč to dělá? Udělala jsem snad něco já jemu? Nebo se mu prostě jen nelíbím…?" zeptala jsem se. Byla jsem za to na Joea naštvaná, že se ke mně chová jako kus hadru. "Ne, o to nejde. Vysvětlím ti to možná někdy jindy…" řekl a odešel. Zůstala jsem tam sama s Lenou. "No, mohli bychom si jít zatancovat, co ty na to?" zeptala se a zase mě táhla zpátky do středu dění. Na parketu jsme se obě dvě rozdováděli. Všechny kluky jsme odmítali a tancovali jsme jenom spolu. "Hele, teď budou hrát kluci" křikla na mě Lena. A opravdu. Na pódiu se nejdřív ukázal Nick, potom Joe a nakonec Kevin. Parádně to rozjeli. My s Lenou jsme si dost dobře zatancovali. "Už bych měla jít. Zítra si budu shánět práci" řekla jsem, když mě rozboleli nohy. "Jo, taky jdu" řekl Lena. Rozloučila se s klukama. Já jsem se objala s Nickem a s Kevinem, Joe po mě zase hodil znechucenej pohled. Domů jsem přišla asi v jedu hodinu v noci. Dala jsem si sprchu a zalehla jsem do postele. Musela jsem pořád přemýšlet, proč se ke mně Joe chová, jako bych byla nějaká špína. Ráno jsem se oblékla najedla jsem a šla jsem si hledat práci. Na úřadě LA mi poradili pár míst. Nakonec mě vzali v jednou obchoďáku s oblečením. Bylo to v centru LA, takže tady bylo všechno. Oblečení v tom obchodě bylo pěkně předražené, já bych si asi nevybrala. Už odpoledne jsem nastoupila. A kupodivu, chodili tam nakupovat jen celebrity. Potkala jsem dokonce Hilary Duff a taky Akona. Byli to fakt milý lidi. Žádní namyšlení. Ani jeden z nich se ke mně nechoval povrchně a nafoukaně jako Joe. Co já nad ním vlastně pořád přemýšlím? Měla bych to hodit za hlavu...
 


Rozhodla jsem se, že v létě pojedu do Ameriky - těžko říct, které léto to bude

30. dubna 2010 v 21:37 | Nika |  My talk
No, tak jsou tady zase ty moje kecy..:Drozhodla jsem se, že sem budu psát každý pátek a budu vás informovat o tom, co se bude dít, protože je mi líto, že sem přidávám tak málo..toho nadpisu si nevšímejte :D je to jen takový chvilkový (celoživotní) zkrat..:D Takže, níže je nový díl Každý má právo na lásku a taky Čas, který jsem opravdu, ale opravdu hoooodně zanedbala..nový díl tady nebyl auž strašně dlouho..no, tak jsem to tady trošku popohnala a jedeme dáááál..další díly (a mimochodem taky nové FFky) přibydou v neděli a příští týden v pátek a v sobotu..doufám, že nedostnu zarachu, to by mě asi kleplo..:D No, tak se mějte famfárově!!! (nebo jak se to píše..:D)Pac a pusu posílááááá Nika (neboli Mrs. Jonas, asi to už psát nebudu, nejspíš budu jenom Nika..):)

Čas - 6. díl

30. dubna 2010 v 21:34 | Nika |  Čas
Joe "Ale mami! Je to kamarádka od Demi!" protestoval jsem. "Tak ať si ji vezme Demi k nim domů" řekla máma. "Ale to nejde! Vždyť jsem ti už řekl, že Demi teď má nějaké osobní problémy a řekla mi, že si vezme Catherine až příští měsíc!" řekl jsem svou výmluvu. "No tak dobře… ale jen na nějaký čas!" řekla máma a položila to. Tak teď se ještě musím domluvit s Nickem a Kevinem. "Ahoj Keve…" řekl jsem a vysvětlil jsem mu celý plán. Ten to celé přepapouškovával Nickovi. I když Kevin chvíli protestoval, že to není správné, nakonec souhlasili.Ještě jsem zavolal Demi. Ta je pro každou špatnost, takže taky souhlasila. "Všechno je domluvené…" řekl, když jsem přišel za Cat. "Opravdu? Děkuji moc…" poděkovala. Sedl jsem si vedle ní. Chtěl jsem ji znovu políbit. Líbilo se mi, jak byla nezkušená. "Ne Joe…" řekla, odtáhla se a sklopila pohled k zemi. "Ale… já jsem myslel, že se ti to líbilo…" řekl jsem zmateně a smutně dohromady. "Ano a moc, ale neznáme se tak dlouho…" řekla a podívala se mi do očí. "Dobře…jak chceš" řekl jsem a usmál jsem se. Snažil jsem se zakrýt úsměvem zklamání. Pohladil jsem ji po tváři. Usmála se a chytila mou ruku do dlaní. "Děkuji, že mi věříš…" řekla a podívala se na mě krásným pohledem. Teď jsem měl takovou chuť ji políbit. Ale potřebuje čas. Ani se jí nedivím. Přesun o tři století musí zabrat hodně energie. O pár minut později jsme už seděli v limuzíně. Sedli jsme si vedle sebe. Během jízdy jsem jí chytil za ruku. Škubla s sebou, ale neuhnula. Dojeli jsme před náš dům. Cat se mírně třepala. "Nemusíš mít strach…" uklidňoval jsem ji. "Jo, já vím, ale jsme si úplně cizí a ty mě zveš k tobě domů…" řekla a sklopila pohled k zemi. "Neboj se…" řekl jsem, zvedl jsem ji hlavu a pohladil jsem ji po tváři. Vystoupili jsme a já jsem zavedl Cat do domu. "Ahoj Joe" pozdravila mě máma. "Ahoj mami" řekl jsem. "Vy musíte být Cat" řekla a podala jí ruku. "Dobrý den, moc mě těší. Jsem Catherine Johnsonová" řekla Cat. "Taky vás ráda poznávám" řekla máma. "Děkuji moc, že tady u vás můžu nějaký čas být…" řekla slušně Cat. "Není zač. Když má teď Demi problémy, tak je to samozřejmé" řekla máma a usmála se. Zato Cat se na mě poplašeně podívala. "Jo, Demi má problémy… to je hrozné viď Cat?" řekl jsem a jemně jsem ji žduchl do loktu. "Ou, jistě. Chudinka" řekla. Odešli jsme nahoru. Ukázal jsem jí její pokoj. Tedy pokoj pro hosty. "Tady budeš teď bydlet" řekl jsem. "Děkuji" zašeptala a podívala se mi do očí. Chvíli jsme tam jen tak stáli. Cat se potom ke mně natáhla a dala pusu na tvář. "Za co byla?" zeptal jsem se. "Za to, že mi věříš a taky za to, co všechno pro mě děláš" řekla. "Nevím proč to dělám. Jsi skvělá. Sice nevím, zda je dobře, že ti tak důvěřuji, ale já myslím, že ano…" řekl jsem. Po těch slovech jsem ji políbil na čelo a odešel jsem.

Kam dál